O městě

Ostrava je jedním z významných sídelních, průmyslových a intelektuálních center v České republice. Co do počtu obyvatel je třetím největším městem České republiky, plochou druhým největším městem České republiky a zároveň největším městem Moravskoslezského kraje. Leží na 49° 50‘ 31‘‘ s. z. š. a 18° 17‘ 34‘‘ v. z. d. v členitém terénu ostravské pánve, pouze její západní část na levém břehu Odry přechází do Vítkovické vrchoviny. Na dynamice rozvoje města Ostravy je do značné míry závislá i dynamika rozvoje celého regionu. Pokud mluvíme o provázanosti Ostravy a regionu, musíme zdůraznit i celostátní a mezinárodní souvislosti. Ostrava má výhodnou strategickou polohu – nachází se 360 km východně od hlavního města Prahy, 310 km severně od Vídně, blízko státní hranice s Polskem, která probíhá cca 10 km severně od městského centra, hranice se Slovenskem je ve vzdálenosti 50 km východním směrem.

Nejnižší místo 208 m n. m. je položeno v povodí Odry v severovýchodním výběžku Antošovic, nejvyšším bodem je kóta v západně situovaném Krásném Poli s 334 m n.m. Od západu v Krásném Poli na východní okraj v Bartovicích je vzdálenost 20,1 km. Od severní hranice v Antošovicích po jižní okraj v Nové Bělé je vzdálenost 20,5 km.

Počátek osídlení ve 13. století na soutoku řek Ostravice a Lučina, kde se dnes nachází Slezskoostravský hrad, je spojen s obchodní tzv. jantarovou stezkou, kterou obchodníci používali odpradávna jako hlavní cestu spojující Baltské a Středozemní moře. V Ostravě se potkávají ještě další velké řeky – Opava a Odra. Dvě z uvedených řek mají navíc velký historický význam. Ostravice a Odra totiž tvoří hranici mezi Moravou a Slezskem. Zelená vegetace na březích Opavy v Třebovicích, tj. oblast, na které vzniklo podél toku řeky přírodní chráněné území – přírodní rezervace Štěpán, Martinský mokřád a přírodní památka Turkov. Tím však výčet zdejších vodních toků nekončí. Doplňují jej početné říčky, potoky a potůčky, opomenuty by určitě neměly být Porubka, Černý potok, Polančice, Plesenský potok a svým názvem nejpozoruhodnější Ščučí.

Území Ostravy spadá do mírně teplé klimatické oblasti, avšak liší se určitými zvláštnostmi, způsobenými vysokou koncentrací průmyslu, hustou zástavbou a specifickými podmínkami Ostravské pánve. Průměrná roční teplota zde dosahuje 8,6°C. Průměrný úhrn ročních srážek činí 568,3 mm.

Okres Ostrava – město je tvořen statutárním městem ve svých správních hranicích 23 městských obvodů (dále v textu bude užíváno „město Ostrava“). Celkovou rozlohou města 21 423 ha patří mezi nejmenší okresy České republiky. Zemědělská půda tvoří 40,3 % z celkové plochy. Druhý nejvyšší podíl tvoří ostatní plochy (34,7 %). Lesní půda tvoří 10,8 %, přibližně stejný podíl má zastavěná plocha 9,7 %. Vodní plochy mají nejnižší podíl, a to 4,5 %.

Hospodářství a zaměstnanost města Ostravy, jeho ekonomický potenciál a současná struktura je silně ovlivněn předchozím dlouhodobým historickým vývojem. Hlavním momentem pro rozvoj města Ostravy bylo objevení kvalitního černého uhlí (r. 1763), které mělo za následek vytvoření těžkého průmyslu – založení železáren. V poválečném období byl ekonomický vývoj založen na urychlení industrializace. V rámci průmyslu představovalo hornictví, metalurgie a strojírenství nejméně jednu třetinu. Důležitým rysem těžkého průmyslu je většinou jeho koncentrace do několika geografických oblastí, kde se stávají regionální ekonomika a zaměstnanost rozhodujícím způsobem závislé na několika velkých podnicích. Takovým regionem byla i Ostrava s celým svým širokým zázemím. Jde o oblast, v níž dlouhodobě probíhal politicky motivovaný proces preference těžkého průmyslu (zejména těžby uhlí, hutnictví železa a těžkého strojírenství). Jeho výsledkem je deformovaná a monostrukturní ekonomická základna regionu, kde např. v průmyslu paliv bylo v aglomeraci zaměstnáno více než polovina pracovníků tohoto odvětví a v hutnictví železa dokonce 70 % pracovníků odvětví z celé ČR. Ostatní průmyslová odvětví, zemědělská výroba a z velké části i terciéra pak nutně plní pouze doplňkovou funkci. Ekonomická struktura je ještě stále charakterizována vysokými podílem těch odvětví, jejichž účinky na životní prostředí nejsou dobré. Schází větší zastoupení zpracovatelského a spotřebního průmyslu. V podílu průmyslu převažují hutnictví železa, chemický průmysl, těžké strojírenství, výroba elektrické energie a stavebnictví. V těžkém průmyslu přetrvává nadále vysoká koncentrace především v hutnictví, soustředěném do dvou velkých hutních kombinátů. Se zastavením těžby uhlí v roce 1994 na území města se stává problematickým i další provoz několika stávajících koksoven a úpraven ve městě. Vedle koksochemických jsou to především chemické závody. Tato odvětví však procházejí významnými transformačními a restrukturalizačními změnami, spojených s výrazným snižováním pracovních míst. Stále negativněji se z hlediska dalších potřeb a směru rozvoje města projevuje malé zastoupení odvětví zpracovatelského průmyslu, především lehkého strojírenství, dřevozpracujícího, textilního a potravinářského průmyslu. Projevují se zde všechny negativní důsledky typické pro celou aglomeraci, jako je deformace ekonomické struktury, sociální struktury i struktury osídlení a další. Dochází ke snížení výroby, k poklesu produktivity práce a útlumu investiční činnosti. V dopravní infrastruktuře patřila k nejzávažnějším problémům: nedostatečná silniční síť a její nízká technická úroveň, zejména pro tranzitní dopravu.Propojení Ostravy na dálniční síť zajistí výstavba dálnice D47, zahájená v roce 1999, která se stane součástí VI. Evropského multimodálního koridoru, jenž vede ve směru sever – jih od hranice Polska dálnicí D47 přes Ostravu po napojení na dálnici D1 na Brno u Vyškova. V blízkosti města Ostravy se nachází mezinárodní letiště Ostrava-Mošnov. Scházejí velcí a střední investoři.

Uvolňované pracovní síly byly v první polovině devadesátých let zčásti absorbovány přechodem do drobného podnikání, do služeb, drobné řemeslné výroby a obchodní sítě, a část přešla do starobního důchodu. V současné době se s postupným poklesem těžkého průmyslu na území města dostává do popředí i jeho role obchodního, administrativního, vzdělávacího a kulturního centra regionu. Státní dotace jsou směrovány na rekvalifikaci, formou přeškolování v kursech organizovaných úřady práce. Tyto aktivity jsou stále nedostačující. V uvedeném období se snižovala zaměstnanost a postupně narůstala nezaměstnanost. Její výše dosáhla v roce 2001 počtu 25 588 (v roce 1991 to bylo 9 715) a registrovaná míra nezaměstnanosti činila 16,24 % (4,28 % v roce 1991). Registr ekonomických subjektů evidoval v městě Ostravě v roce 2001 celkem 60 845 jednotek, a z toho bylo: 7 087 obchodních společností, 659 družstev, 35 státních podniků, 49 592 soukromých podnikatelů vč. rolníků a osob podnikajících podle zvláštních předpisů.

Z nejvýznamnějších firem se sídlem na území města Ostravy z hlediska počtu zaměstnanců patří: ArcelorMittal (dříve Nová huť, a.s.), Vítkovice, a.s., České dráhy, a.s. – složky s ostravskými pracovišti, Vítkovice – Válcovna trub, a.s., BorsodChem MCHZ, s.r.o., Dalkia Morava, a.s., Vítkovice STEEL, a.s., Dopravní podnik Ostrava, a.s., Ostravsko-karvinské koksovny Ostrava, a.s., Vysoké pece Ostrava, a.s., OKD BASTRO, a.s..