Mokré versus práškové lakování

Zvažujete, zda jít do mokrého, nebo práškového lakování? Záleží na okolnostech a typu materiálu, jehož povrch se chystáte ošetřit.

Kovové materiály je nezbytné ošetřit ochranou úpravou. Nejefektivnější je lakování. To na povrchu ošetřeného předmětu vytvoří ochranný film, který na něm bude plnit hned dvě funkce – ochranou a estetickou.

K čemu slouží lakování?

Lakují se karoserie automobilů, náhradní díly do nich i drobné součástky. Díly do interiéru, exteriéru i korozního prostředí. Lakování povrchů může proběhnout dvěma způsoby. Možné je lakování na mokro (mokré) a na sucho (práškové). V obou případech se jedná o poslední fázi úpravy kovů. Ale nesmírně důležitou! Lak v první řadě chrání, a tím prodlužuje životnost ošetřeného komponentu.

Lakování na mokro

Výhodou mokrého lakování je jeho široké použití. Aplikovat ho je možné v podstatě na všechny typy povrchů s výjimkou těch vodivých, a používá se při něm bohatá škála barev – vodou ředitelných, syntetických, epoxidových i polyuretanových. K dispozici je široký výběr odstínů a možnost kytování nerovností. Doporučované je také v případě, pokud je ošetřovaný materiál určen do chemického či agresivního prostředí.

Lakování na sucho

Potřebujete-li nalakovat vodivý materiál, měli byste zvolit metodu na sucho neboli práškové lakování (někdy se setkáte s označením komaxit). Při ní povrchovou úpravu zajišťují speciální nevodivé práškové barvy. Jejich výhodou je, že na rozdíl od barev používaných při mokrém lakování nijak nezatěžují životní prostředí. Práškový lak se nanáší v práškové lakovně a následně vytvrzuje při teplotě 150 a 200 °C. Povrchová úprava komaxit je vhodná pro lakování ruční, automatické i kombinované. Prášková barva komaxit je totiž aplikovatelná jak na kusové zakázky, tak i velkorozměrné díly.